Únor 2013

Nedokonalost slov.

22. února 2013 v 2:10 | Teresa Xeina |  Články.
Jediné, co mne brzdí v psaní, jsou slova. Paradox, že?
. . . Ale mně ten pocit, že toho mám v sobě tolik, co ani tisíc slov nevyjádří, jednoduše vadí.
My všichni, jenž se snažíme psát to děláme proto, abychom ze sebe vydali prvotřídní výkony.
Avšak ten, kdo si uvědomuje rozdíl mezi hodnotou slov a hodnotou pocitu ví, jak je někdy těžké, aby ten výkon byl alespoň "dobrý" - natož nejlepší.
Proč vlastně dobré = dostačující? Dostačující je dokonalost.
. . . A dál už je to nadpozemské.
Jsem přesvědčena, že z krásných pocitů mohou vzniknout krásné básně.
Bohužel z těch nejkrásnějších pocitů vzniká ledatak spisovatelský útlum.
Velké myšlenky způsobují velký zmatek.
Chci je zvěčnit a přitom je to to jediné, co v daný moment nedokážu.
Frustruje mne to.

[Puškin Alexandr Sergejevič] Čtení je nejlepší učení. Sledovat myšlenky velkého člověka - to je ta nejzajímavější věda.

Asi budu ještě nějaký čas předkládat "průměrné" výsledky.
A budu pokračovat ve čtení.
Protože vím, na co mám. A na co ne. :)
Ale věřím, že jednou překvapím.
A všem ukážu, co nejvíc miluji. Psaní.


Život se neměří počtem nádechů a výdechů. Ale chvílemi, které nám vzaly dech!

20. února 2013 v 3:08 | Teresa Xeina |  Články.

Začíná to zdánlivou "náhodou". Potkáš člověka.... Člověka, který je jiný, než ostatní. Možná jde jen o maličkost, jediná jiskra v oku! Ale ta jiskra z něj dělá jedinečnou osobnost. Nejdříve jste dvě samostatné jednotky, ale najednou - sám ani nevíš, jak - vstoupí do tvého života. Pro mne jsou a vždycky budou nejkrásnější ZAČÁTKY. - To, když se dva lidé poznávají, ta nejistota, tajemství. Na co slova? NA CO? Chceš-li člověku porozumět, přestaň chvíli poslouchat, co říká, zavři oči a... A prostup jeho vesmír vesmírem svým.


Vždycky jsem si říkala: Na co o sobě dva lidé potřebují vědět 5245785245745 informací, aby měli pocit, že se znají? ... Stejně jsou to jen slova - tak nedokonalý prostředek. Nepramení to snad jen z lenosti poznat člověka, jaký opravdu je, i beze slov?

"Jsou lidé, kteří vstoupí do našich životů a rychle zase zmizí. Někteří však chvíli zůstanou a zanechají v našich srdcích nesmazatelné stopy a my už nikdy, nikdy nebudeme stejní."

... Jak jsem řekla - začátky jsou pro mne to nejkrásnější. Bohužel (anebo bohudík) i ty nejdokonalejší chvíle jednou pominou a i Ti, co se v jeden okamžik úžasně doplňují, si v druhou chvíli mohou být úplně cizí.

Vždycky je smutné, když si dva lidé, co si slíbili věčnost, řeknou Sbohem.

"Kdybych věděla, že mi odejdeš a už se nikdy nevrátíš, stiskla bych Tě a byla s Tebou v objetí o něco déle, vložila bych do něj všechno krásné, co v sobě mám a všechnu lásku, kterou k Tobě cítím. Naposledy bych Ti dala znát, jak moc Tě miluji. Poté bys mohl klidně odejít. Odcházel bys s pocitem, že s tebou budu nějakým způsobem vždycky."