Zamyšlení na téma: "Miluji Tě"

6. května 2013 v 7:00 |  Články.
3. květen 2013, 21:30

Páteční večer a já jsem se rozhodla, že nikam nepůjdu a budu relaxovat. Přece jen, chvíle samoty mi prospěje vždycky.

Nostalgie... A není mi smutno. Jen se mi hlavou honí tváře lidí, které jsem kdy poznala... Které jsem měla ráda... Které jsem milovala... Tváře těch, co mě opustili... Tváře těch, co mi chybí...
A příběhy s nimi spojené.

Je to přinejmenším zajímavé.


Přemýšlím nad sliby, které jsem dala i nad těmi, co dali druzí mě...
Je Miluji Tě slib? Je to jistý druh zavázanosti? Můžu to jeden den říct a druhý vzít zpátky?
Můžu to vůbec někdy vzít zpátky?

"Miluji Tě" je pro mne totéž, co "Navždy".
Dřív to tak nebylo, to až nedávno se pro mne otevřel nový rozměr téhle věty.
Nemusím ho už nikdy vidět... Nemusím ho už nikdy cítit vedle sebe... Nemusím se ho už nikdy dotknout... Ale city se nezmění. Pořád to bude tam uvnitř, pořád to bude žít.
Když miluji, miluji především duši. Tělo taky, ale tělo je něco, co odejde. Tenhle druh odchodu nemůže změnit pevné city.

Možná bych měla nechat tohohle rozjímání a napsat nějaký přijatelný závěr... Odpověď na otázky, které zazněly... Ok.

"Je Miluji Tě slib? Je to jistý druh zavázanosti? Můžu to jeden den říct a druhý vzít zpátky?
Můžu to vůbec někdy vzít zpátky? "
Každý člověk je na jiné úrovni myšlení i cítění... Každý z nás je schopen jiné velikosti citů... A proto nemůžeme dostat uspokojinou odpověď pro všechny. Každý sám za sebe. Já už mám jasno.
Teď a tady.

Ale co zítra? Stačí vteřina a ...
A může být vše jinak.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dětský sen Dětský sen | Web | 6. května 2013 v 11:11 | Reagovat

Ono říct miluji tě vlastně vůbec nic neznamená, pokud to z nás nevyzařuje... Miliony lidí říkají, jak někoho milují, ale není to poznat, protože neumí dávat city najevo, pak dochází k tomu, že jim druhá osoba už nevěří a trápí se, protože jí ten někdo nedává dostatek lásky jinak než jen slovně.
Taky si často uvědomujeme, že jsme opravdu milovali, až když vše ztratíme... jsme s někým dlouho a máme pocit, že už to není to, co to bývalo, začneme nad tím přemýšlet a zastavíme se u toho, jestli danou osobu ještě vůbec milujeme, pak vše skončí a na tuhle otázku se nám dostaví okamžitá odpověď.

Láska je trošku zrádná- člověk nikdy neví.

2 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 18. května 2013 v 10:30 | Reagovat

Řekla bych, že když si někdo uvědomí, že vlastně někoho miluje, až když ho ztratí, tak to nic neznamená. Je to jako malé děti a hračky, jakmile jednu nemůžou mít, hrozně ji chtějí, ale když ji dostanou, jak potom dopadne? :D

To mě jen teď napadlo..

Jinak poslouchání hudby a přemítání nad životem je hodně dobrej druh relaxace :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama