"Nikdy jsem to takhle nechtěla."

22. srpna 2013 v 4:03 |  Články.
22. srpen 2013, 04:03

Jak jsem zjistila, tak nejlepší je stejně psát spontánně. Mám tisíce námětů, na které v koutě usedá prach a pak přijde to "něco". Něco, co musí být zaznamenáno. Hned.

Všechno to začalo dnešní debatou o symbolice. Jen tak jsem plácla, co mám nad postelí. Vlastnoručně jsem si nad svou manželskou postel napsala po celé šířce "Každý nový začátek je jen koncem nějakého jiného začátku" a teď to hlavní - nad onen nápis jsem si nakreslila symbol, který - jak jsem se domnívala - představuje život. Spím tak už měsíc a není náhoda, že jsem si v posledních týdnech dost stěžovala, že mám v noci zvláštní znepokojivé myšlenky a vize. Ovšem, divím se, že se nestalo nic horšího. Díky dnešnímu rozhovoru jsem si opět potvrdila, že vše má dvě strany, jako mince. Jednoduše řečeno - ornament nad mou postelí může pomáhat i škodit a nese si sebou jeden děsivý příběh člověka, který si ho také dal nad postel. Má v sobě určitou energii a není to jen tak obyčejná kresbička, která by byla vhodná pro každého. Rozhodla jsem se, že dnes nepůjdu spát a při první příležitosti s "tím" něco udělám.

Pravdou ale je, že tohle je to poslední, co mě momentálně trápí. Vlastně je to jen zástěrka, proč jsem nepříjemná a používám ji pro své přátele, když chci omluvit své divné chování. Problém je totiž úplně někde jinde. Jak jen to říct... Asi stačí jen: "Nezapomněla jsem". Původně jsem chtěla napsat "Nejde zapomenout", ale to je lež. Vždycky to jde. Ať už jsi člověka milovala sebevíc a ať už do tvého života zasáhl jakkoli, lze zapomenout na vše špatné a jít dál. Je v tom jen ten háček, že nejprve musí být odpuštěno. Z obou stran. A když je tam jakákoli nesrovnalost nebo sebemenší pocit ublíženosti, tak zkrátka odpustit nejde. Sama jsem zjistila, že to je jako hrát si s vlastní psychikou na schovku. Na chvíli mám pocit o(d)puštění, ale nakonec stejně zjistím, že je to jen další zástěrka. Tentokrát pro mě samotnou.

Když už nevím, jak z tohohle ven, tak jsem se rozhodla aspoň tak, že se naučím se svýma emocema pracovat. Znáte ten pocit, kdy na vás něco dolehne a vy uděláte blbost? A to jsem celá já. Pod návalem náhlých citů se zachovám tak, jak bych se, kdybych byla jednoduše "v pohodě", nikdy nezachovala. Došla jsem k názoru, že je pořád lepší si sednout a psát. Nejen, že to napáchá nejmíň škody, ale především ze sebe dostanu, co potřebuju a ráno, když se probudím, tak se cítím volná, jako pták. A za to mi to stojí. Každopádně kdybych nebyla ještě ve čtyři ráno na nohou, možná by mne tyto stavy minuly. Během dne jsem veselá, vysmátá a troufnu si říct, že i šťastná a naplněná. Tyhle ranní hodiny jsou pro mne takové choulostivé. Dalo by se to nazvat "nahotou" duše. Lidé spí a na mě nepůsobí jejich energie a slova. Není nikdo, kdo by mě rozesmál a ani nikdo, kdo by odvedl mou pozornost. Jsem tu jen já a zakoutí mé duše, která se přes den neozývají. Ale v noci jsou tu a připomínají mi...

Připomínají mi to, jak moc mi chybíš.

Nikdy jsem nechtěla, aby to takhle dopadlo... Nikdy jsem nechtěla nenávist a chlad. Snad jednou pochopíš, že já to tak necítím.

Mír.
T.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Medi Medi | E-mail | 22. srpna 2013 v 4:32 | Reagovat

Krásně píšeš a vystihuješ ♥

2 Tazatel Tazatel | 22. srpna 2013 v 5:37 | Reagovat

Tak a na toto snad nikdo nemůže napsat jen "pěkné".. jedině hulvát :D

Jen to opravdu plné tvých emocí, citů a velmi dobře se to čte. To odpuštění, velká pravda, a velmi mě s tím kdysi pomohli systemicke konstelace. Je to neuvěřitelně silná energie.

Tento článek mě vážně nadchl, uvedomujes si věci, které mnoho lidí nezná, dokážeš se odpoutat od detailů a jít k jádru problémů. Je vidět, ze to nepíšeš jen tak, aby tu něco bylo.

Má to hlavu a patu, je to originální :) Potěšilo mě to.

3 Anetka Anetka | 22. srpna 2013 v 13:40 | Reagovat

nestastne zamilovana?

4 Teresa Xeina Teresa Xeina | 22. srpna 2013 v 13:58 | Reagovat

[3]: Tak se to říct nedá. Není to o zamilování :).

5 ronielife ronielife | Web | 23. srpna 2013 v 2:50 | Reagovat

Geniálně napsaný :)

6 Adelaine Adelaine | Web | 23. srpna 2013 v 21:40 | Reagovat

Můžu se zeptat, co to bylo za symbol? Ne že bych se ti chtěla rýpat v osobním životě, jen mě to docela zajímá, abych věděla čeho se vyvarovat.

7 Míša Míša | 25. srpna 2013 v 16:40 | Reagovat

Ten symbol si myslela pentagram, že? :)

8 Teresa Xeina Teresa Xeina | 25. srpna 2013 v 20:37 | Reagovat

[7]: Ne, pentagram je v pohodě. :) Nosila jsem ho na krku docela dlouho, nic mi nedělal.

9 Deni Deni | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 21:23 | Reagovat

já prostě miluju tvůj styl psaní, je dokonalý, originální a jednoduše jenom tvůj a to se mi neskutečně líbí!:)

10 Klára Klára | E-mail | Web | 29. září 2013 v 2:05 | Reagovat

Vím co prožíváš, mě změnily život profesionální jazykové kurzy, kde jsem potkala člověka, který mi změnil život

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama