Noční myšlenkové pochody

28. srpna 2013 v 0:58 |  Články.
Ten pocit, když se ohlédnete zpátky a zjistíte, že nic z toho, co jste doposud prožili nebylo opravdové. Nevěděla jsem, jak se podívat na ten fakt, že všechni ti kluci...všichni ti lidé, které jsem si myslela, že miluju... Zkrátka - byly to jen instantní city. Nakonec jsem se rozhodla neupínat na to pozornost a nechat vše plout tak, jak má. Díky tomu kroku své zjištění konečně dokážu uchopit a nemusela jsem se snažit. Vše, co je bez zásahu se vyvine přirozeně. Také jsem přišla na to, že noci, kdy nemůžu usnout a nechávám svoje myšlenky jen tak proudit jsou pro mě přeci jen velkým přínosem. Občas přijde myšlenka nebo vize, která za to skutečně stojí. Mysl prostě přemýšlí - pořád dokola v sobě něco řeší. Nic jiného ani neumí. Je zajímavé, že to dokáže i bez vaší účasti. Zní to trhle, ale opravdu! Zkusili jste někdy jen tak pozorovat své myšlenky s tím, že si je neberete osobně a jen pozorujete, jak přicházejí a pozvolna zase odcházejí? Je to velice osvobozující.

---

28. srpna, 2013, 0:30

Píšu tenhle článek a každou chvíli mám potřebu toho nechat, zavřít oči a zklidnit svojí mysl. Miluju psaní, ale rozptýlí mě každá maličkost - a to je skoro prokletí.

---

Ale zpátky k lidem... Je to téma, které se ve mně pere a bylo to tak vždycky. Bylo by obrovský klišé napsat, že některý miluju a některý nenávidím. Spíš bych chtěla říct, že k nim zaujímám zvláštní postoj. Jsem pozorovatel a často mám pocit, že se umím podívat hloub, než je v našem světě "normální". Někteří mě skutečně fascinují. Jsou na první a možná i druhý pohled nenápadní, ale mají v sobě něco, co nemá kde kdo. To sebou přináší druhou stranu mince a to je další skupinka lidí - ti, co mě děsně nudí. Stačí jeden pohled a vidíte jim až do žaludku. Omezenost, jednoduchost... Nemáte chuť hledat a zkoumat.

Na to je tu taková magická věc. Spíše je to doslova čarodějnice, ale není bohudík ta největší a nejmocnější ze všech. Je to zamilovanost. Dávejte si pozor, abyste si ji nespletli s láskou, protože to může velmi bolet. Zamilovanost je něco tak odlišného... Je to čistě fyzická záležitost. Uvědomila jsem si, že mi často nechybí lidé, ale spíše pocity, které jsem s nima zažívala. Můj "problém" je právě to, že dám hodně na pocity. Zamilovávám se do těla, do doteků... Na každého kluka, kterého jsem si k sobě pustila si vzpomínám. Jenže... Já už nevím, o čem jsme si povídali. Nevybavím si to. Já... Já si jen pamatuju ten způsob, jakým líbají. Dodnes dovedu pocítit teplotu jejich kůže, jako bych se jich dotýkala právě teď. A taky nikdy nezapomenu, jak mi bylo v jejich objetí. Ono to bude asi tím, že já jsem vlastně přes ty doteky nejvíc. Dokázala bych se hodiny a hodiny jen mazlit, zkoumat tělo toho druhého, hladit ho a být potichu. Jen tak. Vždycky jsem cítila, že to nebude tak úplně správné, protože komunikace je nezbytná. Libovala jsem si v tichu a cítila, že má větší moc, než-li slova, ale zároveň jsem měla pocit, že ON to necítí stejně. Možná chvíli, ale .. dlouhodobě? Dlouhodobě to NEFUNGUJE. Myslela jsem si, že to neumím změnit. Nyní si uvědomuji, že to bylo spíš o tom, že jsem se nechtěla snažit.

To, že jsem na začátku mluvila o svém nočním přemýšlení nebyla náhoda a teď je právě ta chvíle, kdy na to chci navázat. V noci jsem měla takovou vizi, která mi otevřela oči. Díky prožívání toho, co vlastně nechci jsem zjistila, co doopravdy chci. A potom mi to za to tedy stálo.
... V té vizi šlo o to, že se mi v hlavě samovolně přehrávaly chvíle s jednou osobou. Je vlastně úplně jedno, o koho šlo. Jednoduše tam byla hlavní myšlenka ta, že šlo opět jen a jen o doteky. A najednou mi došlo, co chci. Vzpomínám si jen, že jsem si lehce odsedla, chytila ho za ruku a začala slovy "Podívej,..." bla, bla, bla. Ne, opravdu nejde o to, co jsem říkala. JDE O TO, že jsem vyjádřila své nejniternější myšlenky a hlavou mi probliklo "TO JE ONO, TOHLE CHCI". Nevím, jestli to byl sen a nebo jsem byla vzhůru, každopádně v ten moment, kdy jsem se zaradovala, to se mnou cuklo a já jsem se musela posadit.

Vždycky jsem doplácela na to, že jsem se zamilovala do kluka skrze to, jak to uměl s mým tělem a jak si uměl pohrát s mými pocity. A proto jsem momentálně cítila velmi vřelé city k jednomu člověku. Uvědomila jsem si ale, že by mě to stálo jen trápení a že on mi vlastně nemá vůbec, co nabídnout. A to nemyslím jakkoli povýšeně, je to spíš smutný fakt. Mám jiné hodnoty, jiný způsob myšlení a jiné zájmy. Neříkám, že jiné zájmy nemůžou být zajímavé. Naopak, je fajn se obohatit. Ale jeho zajímavé prostě nejsou. VŮBEC. V žádném směru. Nevybočují z davu, mohla bych být s robotem a vyšlo by to nastejno. Zase jsem se nechala unést fyzičnem. Krásou. Příjemnýma pocitama. Jenže... To nestačí. Řekněte mi, který kluk by byl ochotný se mnou vést celonoční rozhovory o těch nejhlubších myšlenkách, které se jiní bojí vyslovit? Je jich málo. A musím říct, že pár takových znám. Rozhodně to ale není ten, do koho jsem se málem opět nešťastně zamilovala. Jsem ráda, že jsem to alespoň jednou zarazila včas. Kdo ví, co bude dál ...

Důležité je nechat život jen tak plout. On je moudřejší, než vy.

T.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Deni Deni | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 10:09 | Reagovat

dokonale napsané, jako vždy! Nemám slov!:O

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 1. září 2013 v 10:15 | Reagovat

S těmi myšlnekami jsem to zkoušela včera večer před spaním a bylo to střašně šílené. Občas jsem měla tendenci se do nich zabořit, ale časem to šlo lépe a lépe... :)

3 Alchemi Alchemi | Web | 1. září 2013 v 11:03 | Reagovat

To není možný. Myslela jsem, že to tak mám jen já. =) Ani nevíš, jak mi pomáhá číst tvé články, kde jentak spontánně necháš plout své myšlenky.
"Vše, co je bez zásahu se vyvine přirozeně." To jsem si potřebovala přečíst...

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 4. září 2013 v 14:03 | Reagovat

Krásně napsaný, taky jsem si z toho článku hodně vzal, dík. :)

A ta poslední věta by se měla tesat do kamene. Fakt.

5 krasna-sluchatka krasna-sluchatka | E-mail | Web | 5. září 2013 v 21:24 | Reagovat

Že by zase TX skončila ?

6 Teresa Xeina Teresa Xeina | 6. září 2013 v 14:13 | Reagovat

Neskončila. Musím tu snad být 24 hodin 7 dní v týdnu? Mám důležitější věci na práci. Mimojiné tohle není práce, ale zábava. Psát budu pořád.

7 stupid stupid | 8. září 2013 v 13:39 | Reagovat

myslím, že tenhle problém má hodně lidí... je málo inteligentnějších lidí takže když ti někdo stačí jen vzhledem je celkem na hovno s ním mluvit

8 lady-dariel lady-dariel | Web | 16. září 2013 v 10:58 | Reagovat

achjo, inteligence lidí, já bych anrážky na to jestli si skončila nebo ne ignorovala, je to tvoje věc :) bloguješ pro sice pro lidi, ale hlavně pro sebe, já jsem taky ráda když se teď dostanu na net jednou za měsíc :))

9 Yemen Yemen | Web | 20. června 2015 v 14:33 | Reagovat

nabídka affiliate spolupráce půjčky :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama