"Ten pocit, když odchází."

19. srpna 2013 v 23:43 |  Články.
"Ten pocit, když odchází."

Mohlo být tak 6:15, šla jsem tou známou ulicí, jako už šest měsíců každý den. Co to plácám.
TEPRVE šest měsíců. Je to krátká doba, ale prožila jsem tady toho už docela dost. Tolik lidí, se kterýma jsem touhle cestou šla. Hlavně jeho jsem tady poprvé chytila za ruku a konečně jsem cítila, že už tu nejsem tak cizí, neznámá a sama. Tohle ráno bylo ale nejisté. Šla jsem tou cestou sama a každým dalším krokem jsem tušila, že dnes bude něco jinak. Nevím co. "Něco". Dva dny odloučení pro mě byly nekonečné a já byla šťastná, že už končí. Jenže... Spletla jsem se. Když jsem viděla, že ten někdo vlastně vůbec nečeká na mě, jak jsme se domluvili, tak celé moje tělo polil mráz. Přesto jsem stála a čekala. Vlastně to nešlo jinak, já jsem samou tíhou toho nepříjemného pocitu nebyla schopna udělat jediný krok. A taky jsem pořád věřila, že se něco změní. Nezměnilo. Když jsem se otočila a viděla jeho kroky vzdalující se ode mě, začaly mi téct slzy. V tu chvíli mě to bodlo a cítím to dodnes.

"Ten pocit, když odchází."

Stejné město, o pár metrů dál. O čtyři měsíce později...
Jiný kluk.
Sedím vedle něj na lavičce a pořád se lehce oddaluji. Odmítám pohled do očí, protože mi tečou slzy. Ten pocit, když miluješ člověka, se kterým máš vyměřený čas. Nejde to jinak, víš kdy bude konec.
... Nakonec jsem se přeci jen odhodlala podívat se mu do očí i přes to, že uvidí co se děje. V tu chvíli neexistovalo nic, co by mě uklidnilo - ani obejmutí, které následovalo. Jen jsem se sevřená v jeho rukou dívala kolem sebe a přemýšlela o tom, že to naplnění, které se mělo dostavit,.. Že tu prostě není. Stiskla jsem ho ještě pevněji, než před tím. A nic. Akorát o to větší strach ho pustit. Když mi řekl, že už půjde, cítila jsem velké zklamání, že mě tu chce takhle nechat. Odešel a já zůstala sedět. Pozorování jeho kroků... Ano, asi už v ten moment jsem věděla, že tady nemůžu nikdy uspět.

"Ten pocit, když odchází."

Pokaždé, když se rozhodu odejít já...
Pokaždé se zezadu vynoří ruce, které mě chytí. A nepustí.
Bohužel když odchází někdo ode mě, cítím se bezmocná. Nedokážu jít a vzít si to, co miluju.

"Ten pocit, když odchází."

"Odcházíš...
Je mi to líto, chtěl jsem tolik říct, ale byl jsem ticho.
A teď jsi pryč a já si představuju pořád dokola, co jsem měl udělat jinak.
Odcházíš, jaký by to bylo, kdybych přišel dřív a změnil tvůj život?
Je to zajímavý, přehrávat si tyhle šílený scénáře dokola v hlavě...
Jak šel čas, úsměv se změnil v pláč.
Už tě nepoznávám, už to nejsem já.

A jak šel čas, lásko, kdo mi tě vzal?
... Byla to válka a nebo strach?"

Neslíbila jsem, že nepřestanu milovat. Slíbila jsem, že nezapomenu.

A tak to taky je. Nemiluju, ale všechno ostatní cejtim... Tak silně, tak blízko.
Nechám to odejít.

T.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Moc dlouhý Moc dlouhý | 19. srpna 2013 v 23:54 | Reagovat

nechce se mi číst. O čem to je stručně?

2 HARRY je NEJLEPŠÍ ! <3 HARRY je NEJLEPŠÍ ! <3 | Web | 19. srpna 2013 v 23:55 | Reagovat

Zase tak krasnej clanek
si uzasna :*
tesim se na dalsi !

3 Lolly. Lolly. | 19. srpna 2013 v 23:57 | Reagovat

Procítěný. Těšim se až napíšeš něco z tohohle http://ask.fm/TerinkaCervena/answer/60293066245

4 Teresa Xeina Teresa Xeina | Web | 19. srpna 2013 v 23:58 | Reagovat

[1]: Naprosto zbytečný komentář. Když něco nečteš, tak se nevyjadřuj, nebo budeš zablokovaný a nenapíšeš sem už vůbec nic. :)

[2]:

[3]: Děkuji :)

5 Bů | 20. srpna 2013 v 0:05 | Reagovat

Ten článek má opravdu něco do sebe. Jako všechny tvoje články :)

6 Tazatel Tazatel | 20. srpna 2013 v 5:39 | Reagovat

Já bych tě někdy rad viděl, mluvil s tebou. Je to ale myslím nereálné. Jen takový pocit :)

Článek je dobře napsaný, má takový skrytý obsah, takovéto mezi řádky :) Obecně je důležité nestavet svůj život na druhém člověku, protože jeho odchod nás pak může se opravdu zničit. Vždy musíme být schopní byt sami za sebe.

Láska je tak krásná a my se jí necháváme zdrogovat, a pak ta droga zmizí, my zase vidíme, ale jsme slabí a zničení. To je chyba.

Příjemně se četl, dobrá stylistika.

7 Kika Kika | 20. srpna 2013 v 11:55 | Reagovat

Krásný článek :) už se těším až napíšeš další :) Jsi užasná blogerka :) hlavně piš dál a nevzdávej to protože ty nato máš :)Tvé články jsou užasné moc ráda si je čtu jsou poučné :) Vzala sem si z tebe příklad :) Jsi můj vzor :)

8 Alchemi Alchemi | Web | 20. srpna 2013 v 23:26 | Reagovat

Taky bych si přála, aby tady vždy byly ty ruce, které mě stáhnou zpátky... A přivinou k sobě... Ale popravdě jsem to většinou já, kdo se snaží a kdo zachraňuje co se dá, v očekávání, že to ještě zachránit jde. Nebo že vůbec je CO zachraňovat.
Máme to naopak, ale bolí to asi obě. =)
Děkuju za skvělý článek. ♥

9 Sy_ Sy_ | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 9:44 | Reagovat

Článek jsem nečet,ale super dudy!!

10 Fallen Fallen | 23. srpna 2013 v 2:07 | Reagovat

Měla bys uvést zdroj posledních veršů. Nebo alespoň citaci. Takovéto nepřímé vykrádání někoho druhého neni moc slušné. :)

11 Teresa Xeina Teresa Xeina | 23. srpna 2013 v 17:52 | Reagovat

[10]: Jdi do píči a slušností se oháněj někde, kde ti na to skočí, protože tvůj první komentář taky nebyl moc slušný. :) To za prvé. Za druhé jsou tam uvozovky, tak je snad jasné, že to nepíšu já. A za třetí jsi zoufalec, co to sice vůbec "nečetl", ale vrací se sem a komentuje již podruhé. :)

12 ronielife ronielife | Web | 24. srpna 2013 v 0:44 | Reagovat

Tery nevím proč si myslíš že mám potřebu ti sem psát nějaký hnusný komenty. Nevím podle čeho usuzuješ že jsem to já, a opravdu mě mrzí, že mě hned obviňuješ že sem píšu, cituji tě "naprostý hovna, anonymně" Když říkám svůj názor tak se pod něj podepíšu, takže já to opravdu nejsem.

13 Nikol Nikol | 25. srpna 2013 v 15:50 | Reagovat

Skvělej článek. ♥))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama